Historie padákového létání

Prvním, koho prý napadlo sestrojit padák, byl Leonardo da Vinci. V roce 1485 ke svému nákresu padáku ve tvaru pyramidy napsal: „Jestliže si člověk zhotoví stan z naškrobeného plátna, jehož každá strana má dvanáct loktů šířky a stejnou i výšku, může s ním seskočit odkudkoli, aniž by podstupoval nebezpečí.“

Dlouho se všichni přeli, zda by jeho vynález fungoval, ale nenašel se nikdo kdo by seskok padákem Leonardovy konstrukce absolvoval od seskoku až o přistání. Až do roku 2008. Tehdy si švýcarský basejumper Olivier Vietti-Teppa nechal podle původních da Vinciho plánů zhotovit padák, vystoupal s vrtulníkem do výšky 650 metrů, skočil a na Leonardově padáku bezpečně přistál. Leonardův vynález tedy fungoval. Říká se ovšem, že da Vinci nebyl první, ale že ho inspirovaly historky, které v krčmách už ve 14. století vyprávěli portugalští námořníci. V Číně prý vídali, jak lidé pro zábavu skáčou z vysokých věží s pomocí jakýchsi deštníků. Jisté je, že první úspěšný seskok padákem se uskutenčil 26.12. 1783, kdy z Pařížské observatoře skočil fyzik Louis-Sebastien Lenormand.
První záchrana pomocí padáku se uskutečnila zřejmě 22. října 1797 kdy Francouz André Jacques Garnerin vyskočil z výšky 700 metrů z koše hořícího horkovzdušného balónu a ačkoli se jeho výtvor deštníkového tvaru během pádu povážlivě kýval, poměrně hladce přistál a bez zranění přežil.

Nákres z pera mistra Leonarda a Olivier Vietti-Teppa na "svém" padáku

Rozmach padáků

K velkému rozmachu používání padáků došlo za první světové války. Seskok padákem jako poslední možnost záchrany používali pozorovatelé sledující bojiště z horkovzdušných balónů a ke konci války byly zavedeny i do výbavy vojenských pilotů. Po válce se padáky dál vyvíjely a zdokonalovaly. A po druhé světové válce, po níž zůstalo mnoho nevyužitých padáků, lidé objevili novou zábavu. Vyzbrojeni seskokovými padáky skákali se svahů nebo se nechali táhnout auty či motorovými čluny vysoko nad zemí či mořskou hladinou. Ovlivnit takový let se ovšem příliš nedalo.

Vojáci v koši pozorovacího balónu.

To trvalo několik desítek let. Pak ovšem přišla NASA, neustále hledající nejlepší návratová zařízení pro kosmické lodě a zachránné systémy pro posádky. V kosmických programech se sice nové nápady neujaly, ale svět parašutismu je přijal s radostí. Nadšenci do padákového létání tak totiž získali vylepšené rogallo a řiditelné padáky, které nápor vzduchu formoval do tvaru křídla. Ty samozřejmě lépe klouzaly a lépe se daly ovládat. V 70. letech založila britská skupina nadšenců do padákového létání Britskou asociaci parasailingu. Ale už jim nestačilo se jen nechat táhnout za motorovými čluny. Ve vzduchu se odepnuli od vlečného lana a soutěžili v přistání na přesnost. 

Ti, kteří by se sami do vzduchu báli, objevili tandemové seskoky. První pokus o tandemový seskok, a byl to pokus úspěšný, provedl v roce 1977 Američan Bill Booth v Delandu na Floridě. Záložní padák si přesunul na záda, a tak získal vepředu místo pro prvního tandemového skokana, kurážného jedenáctiletého chlapce. U nás provedl první tandemový seskok v říjnu 1989 na letišti v Příbrami šéftrenér střediska vrcholového sportu Adolf Eisenhammer a pasažérkou byla plachtařka Eva Petráňová.

Nejen vizáží nezaměnitelný Bill Booth. Vynálezce a první tandemový skokan.

Skutečný let na padáku

Obrovský zlom v padákovém létání přišel v roce 1985, kdy Švýcar Laurent de Kalbermatten zkonstruoval první skutečný padákový kluzák. Nazval jej Randonneuse, Horská tulačka. Díky tomu je právě on považován za otce paraglidingu. A padákové kluzáky začaly ukazovat, čeho jsou schopny. 22. dubna 1988 uletěl Pierre Bouilloux 42 kilometry,  28. března o rok později André Bucher 60 kilometrů a 29. září ten samý vzduchoplavec 78,4 km. Francouz Xavier Rémond v prosinci 1989 uletěl vzdálenost 130 kilometrů a o rok později přidal dalších 20 km. Dnes platný světový rekord vytvořila trojice brazilských pilotů Frank Brown, Marcelo „Cecéu“ Prieto a Rafael Saladini 14. listopadu 2007. Ulétli 461 kilometrů... U nás můžete absolvovat let paraglidem třeba v kopcovitém kraji Beskyd. Lidé si plní dávné sny o křídlech, která jim umožní tak jako ptáci brázdit oblohou. Mistr Leonardo by tiše záviděl...

Od Leonardova "stanu" jsme se dostali až k perfektním padákům schopným mnohasetkilometrových letů.