Poslední Doolittleův „Raider“, poslední tokijský nájezdník

7. září 2019 by oslavil své 104. narozeniny Richard E. Cole. Rodák z Daytonu v Ohiu. Poslední přeživší z osmdesáti statečných Jamese „Jimmyho“ Doolittlea. Do oslavy chybělo jen pár měsíců, zemřel letos na jaře, 9. dubna.

 

Richard E. Cole v mládí

Richard E. Cole byl kopilotem podplukovníka Doolittlea, sedícího v kokpitu prvního ze šestnácti bombardérů B-25B Mitchell, které 18. dubna 1942, z paluby americké letadlové lodi USS Hornet, odstartovaly k legendárnímu náletu na Tokio. Toho dne, v 7 hodin a 18 minut tokijského času, se Doolittle ve svém bombardéru vznesl do vzduchu a kroužil nad lodí, dokud se k němu nepřipojilo zbylých patnáct letadel. A pak se osmdesát odvážných na jejich palubách vydalo k dvanáct set kilometrů vzdálenému Tokiu.

Letoun B-25, který právě odstartoval z letadlové lodi USS Hornet na Tokio!

 

Letouny byly zbaveny veškeré možné zátěže, aby byla jejich hmotnost co nejnižší a ony mohly nést o to více paliva a vzlétnout ze zoufale krátké paluby letadlové lodi. Odstraněny byly spodní střelecké věže, snaha snížit hmotnost šla až tak daleko, že letadla místo zbraní nesla jen dřevěné makety kulometů. Přesto nad Tokio dolétlo všech šestnáct letadel a krátce po poledni tamního času shodilo bomby. Další bomby šokovaly obyvatele Jokohamy, Kóbe, Nagoji a Ósaky. Dopadnout měly především na vojenské cíle a továrny, ale některá letadla svrhla bomby i na obytné čtvrti.

Překvapení Japonců bylo naprosté. Nezmohli se na nic. Doolittleovi „nájezdníci“ se setkali jen s minimálním odporem. K úspěchu jedné z nejsmělejších a nejpozoruhodnějších operací americké vojenské historie přispělo i to, že právě v ten den se v Tokiu konal velký cvičný protiletecký poplach. Lidé, ujišťovaní vládou, že je to jen předběžné opatření, protože k japonským břehům se nemůže žádné nepřátelské letadlo ani přiblížit, považovali americké stroje nad svými hlavami za součást cvičení a mávali pilotům na pozdrav. A japonští dělostřelci Doolittleovým směrem vypálili jen několik nesmělých ran a pak se odmlčeli. Když jim došlo, že americké stroje nejsou realistickým prvkem cvičného poplachu, byli už Doolittleovi „nájezdníci“, jeho stateční „Raiders“, pryč a žádný stíhací letoun už je nedohonil.

 

Ne všem letadlům se podařilo přistát podle plánu v Číně. Jedenáct Doolittleových „Raiders“ bylo zabito, zajato, nebo zahynulo při přistání. Domů se z nejdelší bojové mise amerického letectva za druhé světové války, z mise  trvající zhruba  třináct hodin, během nichž piloti urazili téměř čtyři tisíce kilometrů, vrátilo jen čtrnáct kompletních posádek.  A ještě ne hned. Doolittleova posádka se z letadla letícího už jen na výpary, v noci a za husté mlhy, v níž ani nedokázala lokalizovat svou polohu, zachránila seskokem.  Doolittle dopadl do hromady hnoje u rýžového pole a později  žertoval, že mu ta páchnoucí kupka zachránila už dříve poraněný kotník před zlomením. Jeho kopilot Dick Cole, nezraněný, jen s pořádnou modřinou na oku,  uvízl na borovici, ale pokojně na ní přespal zavěšený v popruzích padáku a nad ránem se oba muži setkali v rýžovišti poblíž Quzhou. Během příštích dnů se našli i se zbývajícími třemi členy své posádky a s pomocí čínských rolníků, vojáků a amerického misionáře Johna Birche se všichni dostali do bezpečí. Podobně jako většina amerických letců.

 

Číňané však za svou pomoc draze zaplatili. Pokoření, ponížení Japonci zahájili kampaň Zheijang-Jiangxi, která měla odradit Číňany od pomoci sestřeleným americkým letcům. Při hledání Doolittleových mužů povraždili na čtvrt milionu čínských civilistů.

Cole zůstal v Číně až do června 1943. Pak krátce sloužil v Barmě a  posléze u 5. stíhací skupiny v Tulse v Oklahomě.  Na podzim roku 1943 vstoupil do Projektu 9, který se stal prvopočátkem zrodu 1st Air Commandos Group, a v říjnu téhož roku se zúčastnil invaze do Barmy. U Air Commandos sloužil až do svého návratu do Spojených států v červnu 1944. Letectvu zůstal v různých funkcích věrný až do ukončení své aktivní služby v lednu roku 1947. V civilu však vydržel jen pár měsíců. Už v červenci téhož roku se do aktivní služby vrátil. Bojoval v korejské válce, působil na štábu amerických leteckých sil v Pentagonu a jako poradce venezuelského letectva v Caracasu, velel 831. bojové podpůrné skupině v Kalifornii… Letectvo opustil v roce 1967 v hodnosti podplukovníka.

Richard E. Cole v pozdějším věku

 

 

Usadil se v Texasu a pěstoval a prodával citrusy na trzích v kraji. Dennis R. Okerstrom v knize „Dick Cole´s War: Doolittle Raider“ napsal: „Pochybuji, že kdokoli ze zákazníků kdy věděl, že ten usměvavý, plešatý muž, který jim prodával ovoce, byl jedním z nejodvážnějších letců v největší válce v lidské historii.“  Americká veřejnost však na něj nezapomněla. Ani na ostatní Doolittleovy nájezdníky, na jeho statečné „Raiders“. Jak by také mohla. Byli to oni, kdo svým kurážným náletem na Tokio vzkázali válečníkům Říše vycházejícího slunce, stále ještě jásajícím nad úspěchem zákeřného japonského útoku na Pearl Harbor, že akce vyvolává reakci a že kdo seje vítr, sklízí bouři. A že ta bouře se blíží...Richard Eugene „Dick“ Cole přežil všechny nájezdníky, všechny  Doolittleovy „Raiders“.  A tak ještě měl příležitost být u toho, když byl představen nový americký letoun Northrop Grumman B-21. Právě vyvíjený víceúčelový strategický bombardér využívající technologii stealth s možností průniku nad silně bráněná nepřátelská území. 19. září 2016, na konferenci Air Space  Cyber, poslední žijící nájezdník Richard E. Cole  vystoupil na pódium a všem v sále oznámil, že nový bombardér, který by měl začít brázdit oblohu v roce 2020, bude na počest osmdesáti Doolittleových „nájezdníků“ a jejich legendárního činu  pojmenován „Raider“.

 

B-21 pojmenovaný podle Doolittlových nájezdníků "RAIDER"