Vyzkoušeli jsme simulátor Messerschmitt Bf109

Wow efekt. Moderní termín, popisující onen pocit nadšení, který překvapí Vás samotného. Když se dostaví jednou, je to príma, když se dostaví během hodiny pětkrát, už by si člověk říkal, jestli na něčem „nejede“. Když se u mě dostavil naposledy v takové míře, na ničem jsem nejel, ale na něčem létal - na simulátoru Messerschmittu, který v Praze provozuje David, který nás pozval, abychom se u nich proletěli a my s nadšením souhlasili.

„Nic takového tady nebylo ani u nás, ani v okolních zemích,“ popisuje David, jak se to stalo, že se uprostřed Prahy ocitl simulátor druhoválečné stíhačky. „Rádi létáme, máme rádi i historii a sami jsme cítili, že mít tu možnost, rozhodně bychom se rádi na podobném simulátoru proletěli. Když ta možnost nebyla, rozhodli jsme se, že ho vyrobíme sami.“

Od rozhodnutí k výsledku je dlouhá cesta, a i to je důvod, proč padla volba zrovna na Messerschmitt Bf109. „Když jsme se rozhodli do toho jít, věděli jsme, že bude potřeba sehnat plány, kontaktovat muzea a historiky, konzultovat spoustu věcí třeba i s majiteli skutečných letadel. Jelikož se Messerschmitt 109 vyráběl nejen v Německu, ale i u nás, byla to jasná volba,“ dodává instruktor Jakub.

I tak to byla mravenčí práce. V kokpitu se samozřejmě nejedná o originální přístroje, ty jsou sběratelskou raritou, ale o repliky nebo přesné makety. Ani tak nebylo vždy snadné je získat, například maketa zaměřovače je z Itálie a několik přístrojů bylo nutno dokonce vyrobit. Po mnoha měsících práce byl ale simulátor hotový a první reakce návštěvníků?

„Co lidi vždycky překvapí, je to, že se jedná o masivní, reálný kokpit. Žádné plasty, žádná nalakovaná balza. Je to kus kovu a už při nastupování je vidět, jak na lidi působí,“ popisuje David.

Kokpit Messerchitt Bf109G Do detailů vyvedený kokpit vás hned vtáhne do akce

„Během instruktáže, kdy klientům vysvětluji, co a jak funguje v kokpitu včetně všech informace týkajících se avioniky a manévrů, se jim většinou v tváři objeví soustředění. U mnohých z nich, kteří si s sebou vzali kamarády nebo rodinu, je vidět, že si nechtějí udělat ostudu, a začnou to brát i trochu vážně,“ doplňuje s úsměvem Jakub.

Musím jeho slova potvrdit. I já jsem to začal po prvotní instruktáži „brát vážně“, a když se mi podařil nejen vzlet, ale i přistání, a dokonce i několik složitějších manévrů během seznamovacího letu, měl jsem neskrývanou radost, byť na mých úspěších měl samozřejmě velkou zásluhou právě Jakub, který mi celou dobu přes sluchátka radil. Následně jsem si vyzkoušel i let s virtuální realitou a mohl se tak kochat krajinou, pozorovat, jak mi stromy probíhají pod křídly, a s pořádným úlekem i zažít, jaké to je, když to s tím kocháním se přeženete a do jednoho z těch krásných stromů to křídlem „pošlete“. Přidal jsem se tak nakonec neplánovaně k poměrně velké skupině lidí, kteří po nabídce, že už můžou klidně přepnout na souboje, tuto původně očekávanou příležitost odmítli a strávili celý čas jen samotným letem a užívali si volnost, a hlavně možnost vyzkoušet si manévry, které na téměř žádném jiném simulátoru vyzkoušet nelze.

Virtuální realita je samozřejmě pro nezkušené náročná a po patnácti minutách se i mně začala trochu motat hlava. Celý let jsem tak dokončil opět na plátně a souboje pak nechal na kolegovi Vojtovi, který je sám pilot a nějaké točení ho jen tak nerozhodí.

Důkazem toho je, že se Vojta do létání pustil po hlavě a souboji a divokou akrobacií se to jen hemžilo, až si málem hlavu ukroutil, což ostatně můžete vidět i na videu z naší návštěvy Že ne každý se pouští do soubojů potvrzují ale i naši průvodci.

Instruktoři simulátoru Messerschmitt Bf109G

„Chodí k nám všechny generace, od dětí po osmdesátníky, je to různé. Spousta z nich se i po soubojích vrací jen k běžnému létání a chtějí si třeba jen hladce přistát. A co se virtuální reality týče, tu zvládne většina klientů na dostatečnou dobu bez problémů. Jen je potřeba jim vždy říct, že nemusí celý zážitek absolvovat s ní a není nutné se kousnout, pokud jim to po chvíli nedělá dobře. Chceme, aby si to u nás užili a jak virtuální realita, tak let promítaný na plátno mají něco do sebe,“ ujišťuje mě Jakub.

Jak jste z článku poznali, naši hostitelé se s přístupem „to bude stačit“ jen tak nespokojí. Nově nabízejí i možnost letu ve dvou, ať už v rámci souboje nebo letu ve formaci. K tomu zatím slouží sedačka osazená kniplem a ovládáním plynu a brýle pro virtuální realitu, ale podstatné je to „zatím“. Celý tým už usilovně pracuje na dalším simulátoru, který je zatím obestřen rouškou tajemství, ale jestli se podaří tak jako „stodevítka“, je na co se těšit.

Budeme klukům držet palce, ať to jde jako po másle!

Závěrem se vrátím k začátku. Tam jsem psal o „Wow efektu“ a skončím tedy, jak jsem slíbil:

Co že to mnou zacloumalo?

První wow efekt: první kontakt se simulátorem
Sednout si do skutečného kokpitu historického letadla je už sám o sobě zážitek.
Druhý wow efekt: instruktáž
Podrobná instruktáž, která Vám zaručí, že z letadla, a tím pádem i z času stráveného na simulátoru, dostanete maximum. Navíc po první větě je Vám jasné, že instruktor je stejný nadšenec jako vy, a tak jde ostych hned stranou.
Wow efekt číslo tři: let
Jak let s plátnem, tak let s virtuální realitou působí naprosto reálně. Letadlo reaguje na každý pohyb pedálů i kniplu. Nekompromisně Vás pošle do vývrtky, když to někdy přeženete, ale když Vám manévr vyjde, jak jste plánovali, dostaví se pocit až omamný.
Wow efekt číslo čtyři: zase LET
Nene, neopakuji se. Tohle wow je díky tomu, že ačkoliv jsem si šel prvotně vyzkoušet souboje, nakonec jsem se na ně vykašlal a užíval si „jen“ létání a krajinu a manévry a... a to jsem vážně nečekal.
A konečně Wow efekt číslo pět: závislost
Přes veškerou snahu mi to při posledním přistání stejně poposkočilo a vím, že mít ještě příležitost, zvládnul bych to líp…